Josef Škvorecký: Zbabělci
1 Úvod seminární práce
Tato seminární práce se zabývá románem Josefa Škvoreckého Zbabělci. Je zkoumána z hlediska kompoziční, jazykové a tematické roviny. Jsou zde rozebrány jazykové prostředky, jazyk románu , dějové linie, motivy, hlavní postavy a jejich charakteristiky. Dále se snaží
2 Josef Škvorecký - ZBABĚLCI
2.1 Úvod
Josef Škvorecký psal tento román ve svých 24 letech od října 1948 do září 1949.
Vydán byl však až o 10 let později, v prosinci 1958, protože tehdejší režim nedovolil dřívější vydání románu. V roce svého vydání vyvolalo dílo polemiku a literární kritika se ho snažila odsoudit a zostudit, ale čtenáři byly nadšeni. O knize se dokonce diskutovalo na komunistickém sjezdu, kde byl přítomen tehdejší president Antonín Novotný. Autorovi byla vytýkána ideová nevyhraněnost, antihumanismus a cynismus. Teprve při 2. vyd. v r. 1964 byl román kritikou ve změněném kulturně-politickém ovzduší rehabilitován a stal se měřítkem modernosti české poválečné prózy.[1]
2.2 Postavy
2.2.1 Hlavní postava a vypravěč
Hlavní postavou a zároveň vypravěčem je Danny Smiřický, dvacetiletý gymnazista.
Román je tedy psán v ich formě. Dvacetiletý Danny nese četné autobiografické rysy (včetně data narození), a byl proto dobovou kritikou s autorem ztotožňován. Přispěla k tomu také Škvoreckého snaha o co největší autenticitu, která se projevila ve volbě způsobu vyprávění (silně subjektivizovaná ich-forma) i ve stylistické a jazykové rovině.[2]
Danny hraje v amatérské jazzové kapele na saxofon. Hudbu miluje nade vše, tedy až po dívkách. Zájem projevu skoro o každou dívku ve městě, nejvíc se však dvoří Ireně. Ta bohužel chodí s horolezcem Zdeňkem. Nakonec je však zřejmé, že nejvíce si cení svých přátel.
„Podíval jsem se na Lexu, Lexa byl obyčejně sprostej a ironickej a děsnej holkař, ale teď byl doopravdy ňák vedle. Připálil si od Harýka. Napadlo mě, co jsem s nima všechno prožil, s klukama. Orchestr a holky a všechno. A pocítil jsem k nim velikou sympatii, úplně jsem je miloval. Cítil jsem, že je to taky láska, ale jiná láska než k Ireně. A jestli vůbec někdy je nějaká láska na světě, tak tohle je ta pravá láska. Měl jsem je rád, ty kluky. Irena měla hezké tělo a moc jsem ji miloval, ale s kluky jsem rád byl. S Bennem, Harýkem, Lexou, bylo mi s nima dobře i pod tou kůlnou 6. května pětačtyřicet v šest hodin večer ...“[3]
2.2.2 Vedlejší postavy
Vedlejšími postavami jsou Dannyho kamarádi a spoluhráči z kapely:
trumpetista Benno Mánes, který je židovského původu a vrátil se z koncentračního tábora, podle svých kolegů je v moci své přítelkyně Heleny, lépe řečeno pod pantoflem. Benno je v knize charakterizován nejvíce. Dále kytarista Harýk, klarinetista Lexa, klavirista Fonda, bojovný Přéma a další. Kromě Ireny se v románu objevují další dívky. Jak už bylo řečeno: Bennova dívka Helena, dále Harýkova sestra Lucie, která se Dannymu také líbí, potom služebná ze zámku Mici, se kterou má také rande, ale ona nepřijde.
2.3 Kompozice
Tento román má některé prvky generačního románu a také zpracováním připomíná deník. Děj se odehrává na maloměstě Kostelec, předobrazem bylo Škvoreckému jeho rodné město Náchod. Kniha je rozdělena do 8 kapitol. Každá kapitola mapuje jeden den konce druhé světové války, od 4. do 11. května 1945. Kompozice je chronologická, tak jak hrdina dny prožívá. Časově vypráví to, co právě zažil. Danny vypráví svoje zážitky, tak jak je vidí ze svého pohledu, prozrazuje vše na sebe, své kamarády, rodiče a další obyvatele města. Strhuje na sebe veškerou pozornost. Všechny události a osoby jsou nazírány z pohledu Dannyho.
2.4 Jazyková rovina
2.4.1 Použitý jazyk
Když bylo Škvoreckému 25 let, napsal celé Zbabělce slangem, dal román přečíst přátelům a ti mu ho vrátili se slovy, že nelze číst.
Přepsal tedy román do spisovného jazyka, ale zmizela z něj věrohodnost a autentičnost. Autor tedy přepsal román do třetí kompromisní podoby. Dannyho přátelé a vrstevníci v přímé řeči mluví slangově, vypravěč Danny ve svém komentování mluví konvenčně, spisovně (není to přímá řeč).
Postavy starší generace mluví často ve frázích (něco, co pořádně nic neznamená), působí nedůvěryhodně, jejich jazyk je tzv. Vyprázdněný. Chtějí pouze dokázat svou nadřazenost.
Příklad: Důstojník Weiss chce dodat svému sdělení autoritu a tak dělá povyšující gesta a nakonec řekne „Nuže“, což v hovorové řeči nic neznamená a to Danny nemůže skousnout.
2.4.2 Použité jazykové prostředky
Autor pro přímou řeč Dannyho vrstevníků užil slang mladých lidí obecně a pražský slang. Využil hlavně prostředků: protetického „v“ které nejvíc používá Benno (vosprchovaný, vodzbrojovat, vono, vožral, vokno, vodprosit, ...) koncovku -ej (kerej, sprostej, obvyklej, ...) vypouštění souhlásek a zkracování slov (eště, kerý, dycky, neřek, poďte, …).
2.5 Tematická rovina
2.5.1 Dějové linie
Román tvoří dvě dějové linie, jedna veřejná, v které se odehrává konec války, případná revoluce, odsun Němců, čekání na Rusy a další veřejné události.
Druhá dějová linie mapuje život mladých obyvatel Kostelce, přátelské a milenecké vztahy mezi nimi,jazzovou kapelu. Je však nutné říci, že obě dějové linie jsou vyprávěny z Dannyho pohledu.
2.5.2 Motivy
V románu se objevují motivy zbabělosti, což už napovídá název. Například místní honorace, která za války skoro spolupracovala s Němci, předstírá statečnost a hrdinství. Bohužel až když se válka chýlí ke konci, jsou v přesile a nic jim nehrozí. Groteskně působí nápis na pivovaru „Do boje“, hlavně když si ho člověk představí společně s doktorem Bohadlem vykračujícím si to městem v pumpkách.
Ve Zbabělcích se však najdou i motivy hrdinské, například Přéma se nechal zavřít, protože neodevzdal v pivovaru zbraně a nakonec se mu podařilo uprchnout a jako jeden z mála bojoval u hranic s Němci. Hodně překvapil nenápadný Dannyho spolužák zvaný Hrob, který prý smrděl chlebem. Když k hranicím přijeli tanky s Němci hrdinsky vyběhl s automatem, postřílel několik nepřátel a pak sám padl. Ostatní na něj koukali z úkrytů v lese. Tato scéna asi nejvíce vystihla název románu.
Dále jsou v románu motivy milostné, hudební, přátelství. Tyto všechny motivy se prolínají.
Nelze nezmínit Dannyho ironii a neustále snažení se na někoho zapůsobit, nejvíce na Irenu. Například když byl zatčen Němci a vedli ho na popravu a on přemýšlel jen nad tím, jak ho při tom viděla Irena a jestli o něj měla strach. Nebo když přemýšlel, o tom, kdyby padl v boji, co by na to řekla Irena a chtěl jí napsat dopis, že vše, co kdy dělal, bylo jen kvůli ní.
„Danny myslí na Irenu velmi často, pokud je však toto myšlení konkretizováno, pak ani ne ak na ni, jako na její tělo, ať už v globálních či detailních představách. Neustále Irenu ujišťuje, jak ji miluje, pouze chvílemi si připustí oprávněnost těchto vyznání; jde mu především o to vyspat se s ní. To znamená, že ve styku s Irenou se Danny přetvařuje, hraje - sám to čtenářům neustále zdůrazňuje.“[4]
2.6 Dobové ohlasy
2.6.1 Politické ohlasy
V roce 1958 se komunistický režim začal snažit, aby vypadal alespoň trochu demokraticky, i když o skutečné demokracii nemohla být vůbec řeč.
Škvoreckého román byl pro některé reformní soudruhy určitým symbolem svobody tisku. Román byl sice vydán, ale téměř okamžitě zabaven a označen za protisocialistický.
V roce 1962 se začalo opět uvažovat o dalším vydáním, ale pod podmínkou, že autor udělá různé úpravy. Z dnešního hlediska je už nepochopitelné, jaké malichernosti totalitnímu režimu vadily. Například na každé straně, kde se vyskytuje slovo Rusák více než 2x, bude zaměněno za jiné synonymum. Dále chtěli
2.6.2 Kritiky
Problémy neměl pouze autor, ale i lidé, kteří se k tomuto románu kladným způsobem vyjádřili. Vzhledem k tomu, že první vydání bylo okamžitě zabaveno, spatřila v té době světlo světa pouze jediná kladná recenze, kterou napsal Jiří Lederer. Dále následovala už pouze odsouzení tohoto díla i jeho autora.
Jiří Lederer přečetl román za dva večery a ve Večerní Praze vyšla jeho recenze, která se ke Zbabělcům vyjadřovala pozitivně. Celý měsíc byla bez odezvy, až 24. ledna 1959 vyšel ve stejném večerníku článek nazvaný O Zbabělcích ještě jednou. Článek obvinil Lederera z nepřípustně subjektivistických názorů a že došel k falešným závěrům. A tím pošpinil dobré jméno večerníku. „Článek končí těmito slovy: Zbabělci jsou křivým obrazem revoluční historie. Je to kniha pomlouvačná, bezvýchodná, jaká u nás, třináct let po květnu, neměla vůbec spatřit světlo světa. Je neodpustitelné, že k ní Jiří Lederer zaujal pozitivní stanovisko.“[5] Autor recenze byl propuštěn a následně ho nechtěli vzít do žádné redakce. Musel se svého názoru vzdát, jinak by byl i nadále společensky i profesně degradován.
V dalších novinách se objevili velmi prudké útoky na Škvoreckého i jeho román.
Objevovaly se nikoli rozbory, ale nadávky a urážky. Kladné recenze se již nesměli nikde objevit. Samozřejmě to neznamenalo, že by se kniha čtenářům nelíbila, jen se pozitivní názor nesměl publikovat.
Lederer vzpomíná, že v negativních recenzích se zvlášť vyznamenal národní umělec Karel Nový a rovněž kritik Václav Běhounek.
2.7 Závěr
Je obdivuhodné, že autor dokázal takové dílo vůbec napsat v atmosféře těsně po komunistickém puči. Jednak proto, že celková společenská nálada byla zcela jiná, takže si lze jen těžko představit, pro koho tento román psal. A jednak proto, že bylo riskantní něco takového vůbec napsat, natož publikovat. Tato okolnost je současně i určitým zatížením této knihy, protože bývá posuzována právě z tohoto politicko-sociálního hlediska a nikoliv pouze jako literatura. Na druhou stranu je nutno říci, že vlastně každá literatura vzniká v určitých politicko-sociálních souvislostech.
Sám Škvorecký prý kdysi vyzval své posluchače, aby se zamysleli nad tím, co by se stalo, kdyby Shakespeare napsal své dílo bulharsky. Zřejmě tím chtěl říci, že v bulharštině by jeho dílo nebylo vůbec známo a že každé dílo je do značné míry zatíženo svým původem.
3 Použitá literatura
Společnost Josefa Škvoreckého. Zbabělci … a co bylo potom. Praha, Společnost Josefa Škvoreckého, 1992.
Blažíček, Přemysl. Škvoreckého Zbabělci. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1992.
Škvorecký, Josef. Zbabělci. Praha: Československý spisovatel, 1966.
Ústav pro českou literaturu AV ČR. Slovník české litratury po roce 1945. Jiří Zahradnický. Josef Škvorecký, Zbabělci. Praha, 1998.
Ústav pro českou literaturu AV ČR. Z dějin českého myšlení o literatuře III. Praha, 2003.
[1] Ústav pro českou literaturu AV ČR. Slovník české litratury po roce 1945. Jiří Zahradnický. Josef Škvorecký, Zbabělci. Praha, 1998.
[2] Ústav pro českou literaturu AV ČR. Slovník české litratury po roce 1945. Jiří Zahradnický. Josef Škvorecký, Zbabělci. Praha, 1998.
[3] Škvorecký, Josef. Zbabělci. Praha: Československý spisovatel, 1966.
[4] Blažíček, Přemysl. Škvoreckého Zbabělci. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1992.
[5] Společnost Josefa Škvoreckého. Zbabělci … a co bylo potom. Praha, Společnost Josefa Škvoreckého, 1992.
Díky
(Karl, 17. 5. 2011 10:35)